Ekologie je „sexy,“ o tom není sebemenších pochyb. Každá firma tvářící se dostatečně ekologicky získává kredit u zákazníků a závist u konkurence, která chce být ještě ekologičtější. Je tu ale jeden malý háček. Honba za „ekologií“ současných firem má pramálo společného se skutečnou ekologií v podobě např. odsiřování tepelných elektráren. Ekologie se stala nástrojem CSR a korporace z ní udělaly spíše ekoterorismus. Často se za ekologii vydává něco, co ve skutečnosti přírodě škodí a firmy se s tím neváhají chlubit.

Minulý týden jsem měl příležitost navštívit tiskovou konferenci, která měla za úkol představit jednu nejmenovanou významnou čínskou značku českým médiím. Faktické provedení celé tiskové konference však bylo tak žalostné, že díky této čínské firmě se budeme moci podívat na to, jak se to nemá dělat a naopak si říci, jak by se to dělat mělo a na příkladech si i ukážeme, jak se to správně dělá.

Minulý týden jsem měl příležitost navštívit tiskovou konferenci, která měla za úkol představit jednu nejmenovanou významnou čínskou značku českým médiím. Faktické provedení celé tiskové konference však bylo tak žalostné, že díky této čínské firmě se budeme moci podívat na to, jak se to nemá dělat a naopak si říci, jak by se to dělat mělo a na příkladech si i ukážeme, jak se to správně dělá.

Corporate Social Responsiblity (CSR) neboli společenská odpovědnost firem je v současné době velice módním tématem, často spojované i se „zezelenáváním“ firem. Co ale vlastně ono CSR je, proč jej firmy dělají a proč by jej vlastně měly dělat?